Na Triglav se dá dojít různými cestami. Zvolili jsme severní cestu údolím Krma z obce Mojstrana, která se dá zvládnout za 1 den. Naplánovaná trasa autem: Praha, České Budějovice, Linz, Salzburg, Villach, horské sedlo Wurzenpass, Podkoren, Mojstrana vychází lehce přes 600 km, jen o cca 30 km více než do Tater. Možnosti ubytování jsou různé, ale během sezóny je zde dost plno a je nutná rezervace předem. Nejlevnější apartmány pro 2 začínají kolem 1600 Kč/noc, např. Aparthotel Pr' Jakapč' v Mojstraně za 1683 Kč, pr' Drašlerju v Dovje (severně přes silnici nad Mojstranou) za 1660 Kč. Dále jsou v Mojstraně 2 hostely: Jozl za 906 Kč v 8-lůžkovém pokoji a Lukna za 1103 Kč v 6-lůžkovém pokoji. Stanování na divoko není povoleno a v Triglavském národním parku za to můžou být i tučné pokuty v řádu tisíců euro. Ale oficiálních kempů je zde dostatek, např. Camping Kamne v Dovje a Kamp Špik v Gozd Martuljek (10 km západně po silnici před Mojstranou). Cena v kempech bývá všude podobná kolem 12 euro za osobu a noc (i s autem). Shrnutí v bodech (chtěl jsem být stručný, ale nějak se to natáhlo :):
- Ráno se scházíme na Karlově, kde si dáme v boudě udělat AG test (fronta, čekání asi 15 minut), jehož výsledek dostáváme na mezinárodním tiskopisu s QR kódem. Platnost v zahraničí je 2 dny. Ještě před tím jsem se stavil ve směnárně pro 200 euro, s tím si snad vystačíme.
- V Budějicích dáváme pauzu v nákupní zóně a nakupuju nějaké krmivo a pití.
- Kolem poledne přijíždíme do Dolního Dvořiště, kde jsme chtěli dát obídek, ale všechny hospody tu zavřeli a zbyly jen kasína a bordely. V Rybníku ani Jenínu jsme také neuspěli. Pohledem na mapu koukám, že jsme jen kousek od Rožmberka nad Vltavou, tak míříme do osvědčené restaurace U Martina, kde jsme stavěli při splouvání Vltavy.
- Vracíme se zpátky do Dolního Dvořiště a na benzínce ONO kupujeme rakouskou dálniční známku kolem 250 Kč. Lze tam též vyměnit Eura za solidní kurs. Hraniční budky jsou prázdné, testy nikdo nechce.
- Frčíme přes Rakousko po S10, A7, A1, A10. Nejprve rovinka, pak se začínají zvedat Alpy, kocháme se výhledem. Přibývá tunelů a kousek před opuštěním Rakouska potkáváme velkou mýtnou bránu s asi 10 pruhy, kde musíme zaplatit ještě mýtné 12,5 euro. Říkám si, kolik zde asi denně vyberou, dobrej stroj na peníze, to už musej bejt tunely dávno zaplacený...
- Slovinskou dálniční známku kupovat nehodláme a tak u Villachu přejíždíme z dálnice A10 na dálnici A2, kterou hned opouštíme (exit 363) a směřujem na horské sedlo Wurzenpass. Z rakouské strany je zde docela pěkné stoupání 18%, tak auto dostává pokouřit. Nahoře míjíme historický tank, všiml jsem si ho na poslední chvíli, tak jedeme dál, opět žádná kontrola.
- Zastavujeme až v zatáčce na vyhlídce nad obcí Podkoren, kde se při západu slunce kocháme prvními výhledy na slovinské hory.
- Zkoušíme asi 3 vytipované priváty (kdyby náhodou) a oba hostely v Mojstraně, ale je beznadějně plno a tak nakonec míříme do kempu Kamne v Dovje, kde je docela volno. Při check-inu chtějí předložit test (stejně tak dalších kempech). Kemp je ve svahu s výhledem na hory. Závora pro auta je v provozu od 7 do 23 h. Míříme do horní části, kde se nachází erární gril a tam už čile griluje nějaká česká skupinka, ale buhužel jsme si nic na opíkání nekoupili.
- Postavil jsem stan a před 9 vyrážíme do nočního víru vesnice. Postupně zjišťujeme, že je všude úplně mrtvo. Picerija Špajza právě zavírá a pizzu s sebou jsme neprozíravě odmítli ve vidině něčeho lepšího v Mojstraně. Tam bylo ještě mrtvěji, žádnou hospodu jsme neobjevili, pouze krámek, který zavírá v 19 h. To mi hlava nebere, hotely plný lidí a na ulici ani noha. Vracíme se tedy nahoru pod Dovje, kde kotvíme v hospůdce Hram pri Aljažu, která má otevřeno do 23 h. K jídlu už toho moc není, tak si dáváme nějaký místní dort a pivo Laško-Zlatorog, dobrá kombinace :)
- Druhý den se snažíme vyrazit trochu dřív, budíka jsem dal tuším na 8, ale moc se nedaří a vyjíždíme až po 9. Cesta ke Kovinarske koče se zdála krátká (6 km), ale poměrně záhy se mění z asfaltky na polňačku, tak se jede pomalu. Zde se nachází parkoviště se širokým výhledem do údolí, ale vyplatí se ještě 2,3 km popojet (to oceníte zejména při návratu) na poslední parkoviště Pri lesi, kde cesta končí závorou. Obě parkoviště jsou kupodivu neplacená.
- Vyrážíme v 10:15 z výšky cca 950 m n.m. V menším batůžku nesu větrovku, 0,7 l vody, plechovku piva, konzervu tuňáka, čokošku, nějaké další krmivo a asi 2 kila fototechniky. Počasí vypadá dobře, modrá obloha, sem tam mráčky nad vrcholky, žádné vedro ani zima, prostě akorát na chození.
- Cesta vede zpočátku lesem a stoupá celkem mírně. Postupně se otevírají výhledy do údolí, které je fakt dlouhé, pořád čekám, kdy dojdem k nějaké stěně a přijde pořádný krpál, ale cesta graduje postupně.
- Nečekejte zde barevné turistické značky jako u nás, pouze sem tam bílá tečka v červeném kolečku.
- Po asi 1,5 h přicházíme na malou loučku, kde se na cestě volně pasou krávy. Mají zde po okolí rozmístěno několik pítek, kde je možno nabrat vodu.
- V 12:40 dáváme krátkou pauzu u dřevěné chaty Pastirski stan Prgarca (1763 m n.m.), která je zavřená, ale nouzově by se zde dalo přespat vzadu v chodbičce u zásob dřeva.
- Cesta se postupně zvedá a přicházíme na rozcestí, kde se dá jít buď na chatu Planika nebo Triglavski dom. Pokračujeme vpravo na Triglavski dom, docela slušný stoupák.
- Ve 14:50 konečně stojíme před Triglavským dómem (2450 m n.m.), kde se kromě velké chaty nachází kaple Panny Marie Sněžné, malá větrná elektrárna a heliport. Jdeme dovnitř a dáváme si hovězí vývar za 5 euro - chyba, jsou to jen nudle s vodou, vyberte si něco jiného.
- Asi po půl hodince vylézáme ven a zjištujeme, že se najednou nacházíme v mraku, z kterého lehce poprchuje. Tak jsme zas zalezli dovnitř s tím, že počkáme jak se to vyvrbí.
- V 15:55 se mrak trochu rozfoukal nad úroveň chaty, ale vrcholek je stále zahalený. Rozhodli jsme se pokračovat, třeba se to rozfouká.
- Od Triglavského dómu začíná lehce ferratová cesta na Malý Triglav. To mě baví technicky, človek víc zapojuje ruce a výškové metry rychle přibývají. Skála je ale od mraku navlhlá a klouže to, takže musíme být hodně opatrní, což nám připomínají i desítky pomníčků podél cesty. Potkáváme pouze lidi sestupující dolů, kteří nám shodně sdělují, že je nahoře mrak a není nic vidět, ale teď to nechci vzdát.
- V 16:50 jsme na Malém Triglavu (2739 m n.m.) a mrak se trochu rozfoukal, takže vidíme aspoň do údolí a na sněhová pole. Zde potkáváme poslední skupinku lidí. Pokračujeme dále po uzoučké hřebenovce jištěné lanem a noříme se opět do mraku.
- V 17:35 konečně stojíme na velkém Triglavu (2864 m n.m.) u plechové "rakety", ťukáme si pivkama a dáváme svačinku. Společnost nám dělá akorát zvědavý brabčák a několik krkavců. Během čtvrt hodinky bohužel žádný náznak změny počasí k lepšímu a tak se vydáváme na sestup.
- Pokračujeme jižní cestou, která se stáčí na jihovýchod k chatě Planika. Sestup je zde ostřejší, ale vše je dobře zajištěno lanem a stupy. Akorát všechno klouže, takže lezeme opatrně a dost pomalu. Přes ten mrak není ta 400m propast dolů vidět.
- V 18:55 konečně vylézáme z mraku nad sněhovým polem před Planikou, mrak pomalu mizí a na chvíli vidíme i duhu.
- V 19:30 jsme na Planice (2380 m n.m.) a chvilku se kocháme zbarvením hor a mraků v zapadajícím slunci. Nezbývá moc času a sestupujeme na Konjsko sedlo (2020 m n.m.), kde se už začíná šeřit.
- Počítal jsem s tím, že si na konec cesty budeme muset posvítit, ale chělo to tak ješte hodinku světla na ostřejší sestup k Pastirskemu stanu. Ten se nám podařilo trefit a odtud už je cesta celkem pohodová, ale ješte dlouhá (asi 5 km).
- Dostavuje se únava a cesta na parkoviště se nám zdá nekonečná. V 23:10 jsme konečně u auta a kolem 23:40 v kempu. Závora už je zavřená, ale neštěstí si nás všimla recepční a pustila nás dovnitř. Padám na hubu do stanu...
- Ráno se vypotácíme jak naprcaní kačeři, kámoš má z toho špatný koleno, takže další tůra už nebude. Za 2 dny v kempu platíme celkem 52 euro a jedem se flákat a koupat k nedalekému jezeru Bled.
- Nechceme nic ponechat náhodě a tak si napřed najdeme ubytování. Při příjezdu zjišťujeme, že kemp Bled je už plný a doprava je od něj odkloněna. Vybrali jsme si pak velký kemp Šobec u řeky Sava Dolinka asi 6 km jihovýchodně od Bledu.
- Po check-inu jsme se vrátili do města. Je to hodně turisticky exponovaná oblast a tak nepřekvapí všude placená parkoviště - na kraji města za 1 euro, v centru za 2 euro a přímo u jezera za 3 euro na hodinu.
- Dáváme si obídek v restauraci a pak procházku kolem celého jezera (asi 6 km). U města je koupání v jezeře zakázáno vyjma placeného akvaparku, ale stačí dojít na západní konec k ostrůvku s kostelíkem, kde je malá veřejná plážka s dřevěnými moly a restaurace s asi polovičními cenami.
- Večer cestou do kempu jsme se stavili v obchodu, koupit něco domů a taky klobásy na opíkání. Avšak v kempu jsme zjistili, že zde mají sice vymoženosti typu myčky na psy, ale plac na ohniště či erární gril chybí. Tak jsme si donesli k řece plynový vařič, našli vhodný plochý kámen a klobásy opekli na něm.
- Ráno jsme v kempu zaplatili asi 36 euro za vše a vydali se stejnou cestou zpět do Čech. Na hranicích opět nikdo nic nekontroloval. Počasí se už začlo kazit a během cesty přes Rakousko nám pršelo, takže jsme to vcelku vychytali.
údolí Krma
raketa na vrcholu Triglavu